Rabín Arcimovič a kobylka Klepna II.

Rabín Arcimovič zase jednou potřeboval zajet do Kolomyje. Bylo to o pár let později, kobylku Klepnu i jejího pána, povozníka Mojšeho, dávno přešel mladický elán, takže už neposkakovali ani hlasitě nekleli. Jedou hodinu, jedou dvě, kobylka už nemůže, proto rabín i Mojše sesednou z vozu a jdou vedle něj pěkný kus cesty pěšky. Těsně před Kolomyjí je táhlý kopec, a tak rabín musí zatlačit, aby Klepně ulehčil. Když dojeli do města, Klepna byla tak unavená, že vstoje usnula, a rabín povídá Mojšemu: „Poslouchej, Mojše, proč jsem tu cestu musel absolvovat já, to je jasné, protože si tu potřebuji něco zařídit. Proč ty, to je pochopitelné, protože si chceš vydělat peníze. Ale můžeš mi vysvětlit, proč s námi musel jít ten ubohý kůň?“