Tak to vidíš, kuňáku! - 2. část

všeho nechal a spěchal s kolečkem, lopatou a samometkou na nedalekou kuní stezku. Vlezl do klece osídlené ochočeným samcem kuny lesní a jal se mu čistit boudičku. Najednou uslyšel klapot kopyt, a když vyhlédl z klece, spatřil, jak se k ní blíží Převalák. Naštěstí to nebyl pán harému, dosti nepřívětivý hřebec Bars, ale poněkud vlezlá klisna Hanka. Ve snaze vysloužit si od Jirky polaskání natáhla k němu pysky, čímž zamáčkla dvířka klece tak, že zacvakla západku, která se zevnitř nedala otevřít. „Tak to vidíš, kuňáku, a jsme tu zavřený voba!“ povzdechl si Jirka a trpělivě čekal, až přijde pomoc. (Ošetřovatelé od Převaláků se pak dušovali, že žádného koně schválně nepustili, ale že Jirka nejspíš zapomněl zašoupnout zástrčku na brance ohrady. Dlužno podotknout, že případy, kdy se chovanci volně potloukají mezi návštěvníky zoo, se stávají rozhodně častěji, nežli... třikrát za deset let.)