Historie ekofarmy Alpská chalupa - Stáj Poluška

Farma byla založena v listopadu 1991, přechodné období k ekologickému zemědělství bylo zahájeno v listopadu 1999, status ekologického zemědělství pro rostlinnou a živočišnou výrobu (chov koní a skotu) byl získán v listopadu 2001.

Jádro ekofarmy tvoří zemědělská usedlost v osadě Vyšší Hodenice-Zahrádka. Dnešní dvě budovy jsou pozůstatkem kdysi rozsáhlejšího komplexu zemědělského dvorce, situovaného na okraji zaniklé vsi Hodonice (též Hodenice). Nejbližším sídlem s větším počtem obyvatel je pět kilometrů vzdálená ves Omlenička. Ta patřila do panství hradu Pořešína, založeného na počátku 14. století panem Bavorem III. ze Strakonic. Nejstarší písemná zmínka o Omleničce pochází z roku 1358. Jeden z potomků rozvětveného rodu pánů z Pořešína, Oldřich, získal Omleničku v r. 1364 a postavil v ní kamennou tvrz, patrně v sousedství staršího opevněného dvorce. V následujících staletích se jména jejích držitelů často střídala, až se v krátce po roce 1770 stala součástí majetku kláštera církevního řádu cisterciáků ve Vyšším Brodu.

Omlenička tak následovala osud Hodenic, které byly patrně na počátku své historie součástí rožmberského panství, neboť již. v r. 1281 jsou jmenovány mezi dalšími vesnicemi, které pan Oldřich z Rožmberka daroval vyšebrodskému klášteru. Klášterním řeholníkům tato příliš vzdálená država nevyhovovala, proto ji v r. 1387 vyměnili s jistým vladykou Mišíkem (který se pak tituloval Mišík z Hodenic) za jiné zboží. Vladyka si však Hodenic dlouho neužil, protože už v r. 1393 zemřel, patrně bez potomků, protože ves se pak vrátila do poddanství kláštera. Její význam potom vzrostl a stala se správním střediskem vzdálenějších držav  vyšebrodského kláštera, protože v 16. století v ní sídlil rychtář spravující i vesnice Haag (Zahrádku), Horní Pláně, Chudějov, Michničky, Nebřehov, Oppach (Přední Kruhovou), Pšenici, Putschögelhof (Krakovici), Rojov, Sedlici, Sviní Hlavy (Svinihlavy), Šimákův Dvůr, Třešňovice, Wuschrat a dokonce i Přídolí, jednu z nejstarších a největších obcí ve zdejším regionu. Rychta je zde podle tzv. urbářů doložena v letech 1530, 1592, 1613; teprve v r. 1643 byla přenesena do Oppachu. Příčinou toho vzestupu nebyl zřejmě územní rozmach osady, která podle berní ruly krátce po třicetileté válce čítala pouze dva sedláky (přičemž například v Krakovici sídlil sedlák jeden, v Chudějově pět, v Michničkách a Nebřehově tři, v Přední Kruhové čtyři a v Zahrádce dva a k tomu tři chalupníci), ale skutečnost, že zde po několik generací žil rod výjimečně schopných mužů, jehož členům vyšebrodští mniši svěřili správu rozsáhlých držav – celkem 16 vsí a samot.

Třicetiletá válka a následné epidemie moru byly příčinou zkázy třetiny českých sídel, mezi nimiž byly i Hodenice. Berní rula v r. 1718 zde již nenalézá ani jednoho sedláka či chalupníka. V osiřelé vsi proto zřídil klášter hospodářský dvůr, k němuž zřejmě náležel i náš dům. Za vlády Marie Terezie došlo k novému rozkvětu vsi, ale také ke změně farní příslušnosti Hodenic, které do té doby patřily do farnosti Rožmitál. Po zřízení biskupství v Českých Budějovicích však byly nově uspořádány farní obvody a Hodenice (spolu s Chudějovem, Krakovicí, Vracovem a Wuschratem) se dostaly pod farní kostel v Omleničce. V matrice tamní fary se k datu 27.12.1786 uvádí, že v Hodenicích byla tři čísla popisná (která však mohl mít třeba jen jeden velký stavební objekt hospodářského dvora) a bydlelo v nich 30 duší (lidí). Někdy v tomto období byl k názvu vsi přidán přívlastek Vyšší, aby se odlišil od stejnojmenné vsi Hodonice ležící v údolí Malše u Malont (Nižší Hodonice).

V r. 1788 byl dvůr i s polnostmi rozdělen, patrně v důsledku hospodářských reforem císaře Josefa II., které zatížily vrchnostenské statky stejnými daněmi jako sedláky, takže řada statků byla rozparcelována. Při sčítání lidu v r. 1890 bylo zde zaznamenáno 10 domů a 44 obyvatel; tedy malý přírůstek, uvážíme-li, že obyvatelstvo Čech se za uplynulých sto let zdvojnásobilo. Podle živností tu bydleli 1 revírník, 1 hajný, 3 sedláci a 5 chalupníků. Někdy v této době došlo k administrativnímu splynutí Vyšších Hodenic s osadou Zahrádka, která osídlením předhonila svou bývalou rychtu, protože v r. 1890 tu napočítali 103 obyvatel v 1 myslivně, 2 mlýnech a 17 dalších staveních. V r. 1930, kdy byla Zahrádka samostatnou obcí, zahrnující Vyšší Hodenice a 6 dalších osad, bydlelo na jejím území 425 obyvatel národnosti německé, 8 národnosti české a 3 národnosti jiné

    Po druhé světové válce a odsunu původních obyvatel na základě dohody Spojenců z Postupimi se ves Zahrádka-Vyšší Hodenice téměř úplně vylidnila. Jediným obydleným domem zůstal asi v úvodu zmíněný dvorec, který byl předán do majetku Jihočeských státních lesů, ostatní domy byly zbořeny a zemědělské pozemky v okolí osady z větší části zalesněny. Dvorec, čí spíše jeho dochovaná obytná část, nadále sloužil nejprve jako hájovna, později jako obydlí rodiny kočího, jenž přibližoval dřevo v lese (z tohoto období se traduje označení dvorce jako Hájovna). Vzhledem k odlehlosti dvorce (dnešní silnice III/1572 tehdy v tomto úseku ještě neexistovala, spojení do „civilizace“, tj. osady Omlenička, obstarávala jen prašná polní cesta, v zimě neudržovaná) se v polovině 60. let minulého století kočí i s rodinou z hájovny odstěhoval a objekt byl prodán  pražské TJ Slavoj Vyšehrad, která zde zřídila – po razantní přestavbě obytného domu a stodoly - rekreační středisko s názvem Alpská chalupa (název převzaly i turistické mapy této části ČR v měřítku 1:50.000). Osada Vyšší Hodenice, resp. celá Zahrádka, tak pozbyla poslední trvale bydlící obyvatele a stala se tzv. prázdným katastrem.

     V 70. letech minulého století začala na základech bývalých domů výstavba rekreačních chat a chalup v osadě Vyšší Hodenice, která byla mezitím administrativně přičleněna k blízké místní části Zahrádka obce Rožmitál na Šumavě; celkem vzniklo 6 nových objektů. V tomto období prodala TJ Slavoj Vyšehrad Alpskou chalupu Vodohospodářským opravnám a strojírnám Písek, které zde dále provozovaly rekreační středisko a provedly další práce, zejména vyhledání nového vodního zdroje v lese nad domem, položení vodovodu od zdroje k domu a výstavbu zařízení k čištění odpadních vod. V r. 1994 nabídly Vodohospodářské opravny a strojírny Písek objekty bývalého zemědělského dvorce prostřednictvím realitní kanceláře k prodeji. Objekty koupila rodina vlastníka ekofarmy, která zde již obhospodařovala zemědělské pozemky, s cílem obnovit tu environmentálně šetrné zemědělské hospodaření odpovídající přírodní, historické a kulturní charakteristice krajiny.

Další možnosti ubytování

V blízkosti naší ekofarmy (do jednoho kilometru vzdušnou čarou) najdete další dva rodinné penzióny:

- o něco blíže (ale opravdu jen "o fous") z nich je penzión v rekonstruované zemědělské usedlosti Krakovice ze 13. století, s výtvarnou dílnou zhotovující rozličné šperky, ozdoby a hračky pro radost, vizte http://www.krakovice.cz

- na druhé straně od křižovatky, z níž vede polní cesta ke Krakovici, stojí nový, však v historickém stylu zbudovaný penzión Hájenka pod strání (v němž můžete potkat skutečného hajného, resp. revírníka), vizte http://www.hajenkapodstrani.cz