Koláčové slavnosti Bujanov 2012

V sobotu 14. července 2012 ve Francii slavili 223. výročí pádu Bastily a v Bujanově vzpomněli na koněspřežnou železnici České Budějovice - Linec, první železniční trať na evropském kontinentu, obnovenými Koláčovými slavnostmi. Bujanov hrál totiž na trase koněspřežky důležitou roli, byla to tzv. koláčová zastávka, kde osobní vlak stál delší dobu, během níž byly cestujícím podávány koláče a káva. A protože ke koněspřežce patří koně, bujanovský starosta pan Luděk Detour nás pozval, abychom - když už jsou železniční vagóny tažené koňmi k nalezení jen v několika muzeích - povozili alespoň v sedle dětské účastníky Koláčovek.

Do Bujanova jsme vyrazili za mírného deště a obloha neslibovala nic lepšího. Déšť později ustal, ale mraky v barvě olova se po nebi honily pořád. Kira a Monty už byli očekáváni početným zástupem dětí malých i těch odrostlejších.

Neutuchající zájem o nekrásnější pohled na svět (z koňského hřbetu) po dvou hodinách koně unavil (hlavně psychicky, protože většina "jezdců" seděla na koni poprvé; koně byli vylekáni i oblíbenou kratochvílí místních teenagerů vyskakovat z vymlácených oken v prvním patře budovy bývalé železniční zastávky na trávník v těsné blízkosti koní). První odpadla Kira, která pak ještě několik zájemců svezla bez sedla, ale pokus vysadit na ni (v rámci sázky nad půllitry budějovického Budvaru) dospělého chlapa s proporcemi známého newyorského detektiva Nerona Wolfeho se jí nezdál dost zábavný a nedala se přemluvit. Zbývající hodinu pak vozil dychtivé zájemce už jen trpělivý Monty. Veteránská vojenská sanitka (na snímku vpravo) naštěstí nemusela zasáhnout.

Krátce po půl šesté jsme s koňmi zamířili k domovu. Už totiž došla zásoba koláčů, rozdávaných pořadateli akce u vchodu přicházejícím účastníkům slavností. A tak jsme známé přísloví obrátili naruby a řekli si, že bez koláčů není práce!