Kouzelné křtiny na Alpské chalupě

Noc z třicátého dubna na první květen, která přibližně půlí období mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem, byla našimi neolitickými předky považována za magickou (v době, kdy ještě neexistoval kalendář, se neřídili datem, ale fázemi Měsíce - onou mysteriózní nocí byla ta, kdy nastal úplněk půlící zmíněné období jara; byl to tedy pohyblivý svátek, nikoli pevně vázaný na datum jako dnes). 

O Noci filipojakubské (jak ji podle dvou Ježíšových apoštolů později nazvali křesťané, když převzali předkřesťanský svátek), byly mocnosti Temna (démoni a zlí duchové) i Světla (dobří duchové skal a podzemí, kteří otevírali přístup ke skrytým pokladům) obzvláště aktivní a lidé se před těmi Temnými chránili zapalováním velkých ohňů.

U Keltů je doložen jarní ohňový svátek Beltain (nebo Beltine, Bellentain apod. = oheň Belenův), kterým Keltové oslavovali definitivní odchod zimy, příchod jara a začátek vegetačního období roku. Byl to též svátek plodnosti (půdy, zvířat i lidí), k jejímuž udržení a zvýšení byly prováděny magické (i velmi praktické!) obřady. S tímto významem souvisí i náš 1. máj, zahajující lásky čas, a k němu se vážící obyčeje (polibek pod rozkvetlým stromem apod.). Protějškem Beltainu byl podzimní svátek Samain (opět v různých obměnách názvu), kterým se uzavíral hospodářský rok a keltští zemědělci se připravovali na zimu. Samain připadal rovněž na úplněk, přibližně půlící tentokrát období mezi podzimmní rovnodenností a zimním slunovratem. Křesťané převzali i tento svátek a umístili ho v kalendáři jako den sv.Ondřeje, tj. 30. listopadu. Také o Noci svatoondřejské se otevírají skály a podzemní dutiny s poklady, mocnosti Temna i Světla nabývají mimořádné síly a mohou vstupovat do světa živých. Jelikož Keltové neměli vlastní kalendář, je možné ztotožnit Samain i se začátkem listopadu, tedy s křesťanskými svátky Všech svatých a Památky zesnulých (a anglosaským Halloweenem).

Čarodějnice se do legendy noci z 30. dubna na 1. května vloudily až ve vrcholném středověku, kdy církev hledala vnitřního nepřítele v křesťanské společnosti a využila lidových pověr a existence bylinkářek a léčitelek. Ochránkyní před nečistými kouzly a čáry se stala svatá Valpurga (též Valpruga či Varpurga) žijící v 8. století v saském Sussexu a svatořečená 1. května (asi) 870. V germánských zemích, zejména protestantských, je proto Noc filipojakubská nazývána Nocí Valpuržinou.

My věříme více v mocnosti Světla, a proto se o Noci filipojakubské (Valpuržině) uskuteční na naší ekofarmě Kouzelné křtiny nejnovějšího člena naší široké rodiny - hříběte klisny Kiry, jemuž bude 1. máje právě jeden týden. Pokud se chcete zapojit do navrhování jména pro hříbě (kobylku), učiňte tak (telefonicky, e-mailem či holubí poštou) laskavě nejpozději 60 minut před zahájením akce.