Lucčina adventní procházka

V neděli 13. prosince 2009 (den sv. Lucie nebo Den světel) od 14:00 hodin pořádáme na Alpské chalupě Lucčinu adventní procházku. 

Legenda praví, že v roce 286 se zámožným rodičům v sicilském městě Syrákúsy narodila dcera Lucie (byla tedy současnicí sv. Mikuláše). Podobně jako Mikuláš soucítila s chudými a v r. 304 jim rozdala celé své věno (současně odmítla se vdát). Snoubenec vybraný jejím otcem ji za to udal jako tajnou křesťanku. Přestože se římský místodržící pokoušel Lucii mučením nebo odvlečením do nevěstince přimět, aby se zřekla víry, dívka v ní setrvala a jako zázrakem jí nemohli ublížit ani oheň či vřelý olej, ani biřicové. Nakonec jí kat probodl hrdlo mečem (či dýkou). Protože její jméno je odvozeno od latinského slova lux čili světlo, stala se Lucie zosobněním toho, kdo přináší světlo (slunce, lásky, soucitu a víry). Na její paměť obcházejí  vždy v předvečer 13. prosince (výročí smrti Lucie) vesnice tajemné, bíle oděné postavy s čepcem na hlavě a tváří zahalenou bílým závojem, tzv. Lucky, které ometají jednotlivá stavení husí peroutkou, čímž je symbolicky očišťují. Rovněž kontrolují, zda některá hospodyně nebo jiná žena v domácnosti nepřede a zda v domácnosti nejsou zlobivé děti, které by si Lucka případně mohla odvést s sebou. Některé Lucky mají srp a talířek s plápolajícím ohněm nebo dřevěný nůž a ohlašují svůj příchod do stavení slovy: „Jdu, jdu, noci upiju.“ a hrozí nehodným dětem svým nožem. (Nožem je vybavena i jiná adventní maškara, zvaná Peruchta, obcházející na Štědrý den.) Lucky trestají chlapce a muže pomazáním sazemi nebo výpraskem metlou. V některých vsích chodí Lucek více najednou a často je vede tzv. černá Lucka oblečená v dlouhých černých šatech až na zem. Když Lucky vykonají své očistné dílo, dostanou od hospodáře odměnu, za což se mu odvděčí písní. Podobně jako o masopustu někde doprovázejí Lucii maškary (družičky, poustevník, kominík, řezník, kněz, dráteník, krajánek a cikánská rodina), jinde zase mládenci převlečení za dívky. Ve Skandinávii je 13. prosinec slaven jako Den světel; představitelky Lucie jsou dlouho dopředu vybírány konkursem podobným soutěžím Miss a v Den světel nosí na hlavě korunu s rozsvícenými svíčkami. Jejich dívčí družiny, svítící si na cestu loučemi, roznášejí po staveních jídlo, cukroví a kávu (pokud však jde o převlečené kluky, ti naopak ve tmě straší kolemjdoucí a vymáhají od nich „výpalné“). 

            Stará pranostika praví, že Lucie noci upije, dne nepřidá. Jak dobře víme, zimní slunovrat, který teprve „noci upije“ (pozdějším odpoledním západem slunce), je ale 21. prosince a slunce začíná ráno dřív vycházet až na Nový rok (tj. „přidá“ o známý „slepičí krok“ světlé části dne). Pranostika pochází z doby platnosti juliánského kalendáře, kdy na konci 16. století odpovídal svátek Lucie 23. prosinci gregoriánského kalendáře. Svátek sv. Lucie je křesťanským obrazem pohanské slavnosti k usmíření démona Zimy, který na sebe bral podobu ženy. Usmířit ji bylo možno obětí potravin a úzkostlivou čistotou příbytků ve vsi. Zákaz příst patrně souvisí s požadavkem démonické ženy, aby její lidské protějšky věnovaly tento výjimečný den pouze čistotě a úklidu a nezabývaly se svou každodenní prací. Trestání kluků Luckami je reliktem z dob matriarchátu a symbolizuje převahu ženy jako personifikace Velké Matky (dárkyně života) nad mužským elementem (alespoň v tento jeden den v roce). Lucka je vysloveně lidovým svátkem, církev se dlouho obávala domnělé spojitosti mezi Lucií jako symbolem vracejícího se světla a Luciferem (toto jméno vládce pekel znamená Světlonoš).

Zveme všechny děti, které se chtějí v adventním čase projít v doprovodu koní po polních a lesních cestách, ozdobit živý stromeček pro volně žijící zvířata a popovídat si u ohníčku.

Obec Rožmitál na Šumavě                                                           

Ekofarma Alpská chalupa – Stáj Poluška