Přeštické černostrakaté prase na Alpské chalupě

Od minulé neděle můžete na Alpské chalupě spatřit další druh či spíše plemeno hospodářských zvířat - černostrakatou přeštickou prasničku Cindu. 

Toto plemeno pochází ze západní části Čech, kde bylo ve 2. polovině 19. století  vyšlechtěno křížením mnoha plemen prasat, především českého hřebenáče (staročeského štětináče) a bavorského (švábského) barevného prasete. Přikřížena byla i další plemena německá, britská a východoevropská. Podle dvou významných lokalit chovu v okolí měst Přeštice a Kralovice vznikly dva rázy tohoto plemene – prase přeštické a prase kralovické.

Několik let po vzniku Československa v roce 1918 bylo jako hlavní chovný typ domácího prasete vybráno plemeno bílé ušlechtilé a v chovu přeštického prasete nastal úpadek. Za nacistické okupace Čech a Moravy byl dokonce vydán zákaz jeho chovu, přesto však bylo tajně chováno, za cenu blízké příbuzenské plemenitby.

Také po druhé světové válce bylo za hlavní chovné plemeno prasete domácího uznáno bílé ušlechtilé, kdežto přeštické prase zůstalo stranou pozornosti. Jeho šlechtitelský (a vlastně i regenerační) chov však pokračoval, mimo jiné přikřížením francouzského plemene pietrain. Od roku 1992 je prohlášeno za genetický zdroj původního (primitivního) českého prasete a zařazeno do Národního programu ochrany genetických zdrojů hospodářských zvířat; od roku 1996 je chováno v uzavřené populaci v několika málo chovech, jež tehdy čítaly cca 350 prasnic a 50 kanců; během následující deseti let však jejich stavy klesly na polovinu.

Jde o plemeno s malými nároky na krmivo, dobře odolávající nepříznivému počasí, chorobám a stresu. Dospělý kanec dosahuje hmotnosti 280 kg, prasnice bývá o 50 kg lehčí. V dobrých podmínkách mohou mít chovní jedinci až 400 kg. Kohoutková výška kance může být až 90 cm, u prasnice 85 cm. Prasnice mívají 10 až 16 selat a jsou dobrými matkami.

Na obrázku je Cinda ve svém novém výběhu (který sdílí s kozami Lízou, Rozárkou, Božidarou a kozlíkem Matějem).